Když trenér netrénuje: Proč kluby přichází o své největší poklady
13. 7. 2025
Trenéři nejsou jen ti, kdo učí děti běhat, skákat nebo házet. Jsou to lidé, kteří tvoří prostředí, kde vyrůstá sebevědomí, radost a týmový duch. Přesto právě oni nejčastěji odcházejí s pocitem vyčerpání a selhání. Ne kvůli dětem. Ale kvůli systému, který jim nedává dýchat.
1. Více asistent než trenér
Adam se těší na trénink. Ale místo toho sedí doma a posílá poslední výzvu rodičům, ať potvrdí účast na víkendové soutěži. Do toho připomínka z města o vyplnění docházek, zpráva od kolegyně ohledně příspěvku na Instagram a večer ještě nákup pomůcek.
Když už se konečně dostane na hřiště, je podrážděný, rozptýlený a unavený. Děti to cítí. A on sám si uvědomí, že to, co ho naplňovalo, už dávno ustoupilo chaosu organizačních povinností. Není přetížený sportem. Je přetížený tím, co se sportem nemá nic společného.
2. Chaos místo systému
„Kdo měl vzít míče?“
„Já myslela, že to zařizuješ ty.“
„A nahlásil někdo účastníky na závody?“
Když v klubu chybí jasné procesy, vše se řeší na poslední chvíli. Není dané, kdo co dělá, co se děje když někdo chybí, nebo jak si efektivně předat informace. Výsledkem je, že ti nejspolehlivější dělají všechno – a pomalu se vyčerpávají.
Místo rozvoje dochází k vyhoření. A místo týmu funguje improvizace.
3. Mladí trenéři bez opory
Klára trénuje první rok. Děti ji zbožňují, je plná energie a nápadů. Jenže když jedno z dětí dostane záchvat pláče, Klára neví, co dělat. Nikdo ji nepřipravil. Nikdo jí neřekl, že takové situace přijdou – a že není selhání, když si neví rady.
Večer pláče. Sama, s pocitem viny. V systému, kde neexistuje mentoring, supervize nebo sdílení zkušeností, mladí trenéři často odchází dřív, než se stihnou stát tahouny.
4. „Drž hubu a makej“: tichý zabiják
Trenér přijde na trénink unavený. Řekne, že má těžký týden, že je vyčerpaný. Odpověď? „Jo, to známe. To je normální.“
Ale není.
Toxická kultura „vydrž to“ je tichým zabijákem českého grassroots sportu. Místo podpory přichází zlehčování. Místo sdílení – mlčení. Lidé přestávají mluvit, dokud jednoho dne prostě nepřijdou.
A už se nevrátí.
5. Neviditelná práce, neviditelný člověk
Jana připravuje každý trénink, organizuje dopravu, zajišťuje pomůcky, zveřejňuje příspěvky na sítě. Když má někdo narozeniny, nezapomene. Když dítě chybí, volá rodičům. A když klub potřebuje pomoc, je první, kdo se nabídne.
Ale když jednou zapomene vyplnit tabulku, přijde hned kritika.
Nikdo jí neřekl „díky“. Nikdy neslyšela: „Všiml jsem si, že děláš víc, než musíš.“
Uznání nestojí peníze. Ale bez něj ani ten největší srdcař dlouho nevydrží.
Co s tím?
Změna nezačne sama. A nezačne shora. Každý klub má možnost udělat první krok – vytvořit systém, který trenérům umožní dýchat. Delegovat. Podpořit. Ocenit. Zastavit se a zeptat se:
„Co potřebuješ, aby tě to pořád bavilo?“
Chceš s tím pohnout ve svém klubu?
V Active Time Hub pomáháme klubům nastavit procesy, které fungují.
A trenérům vrátit to, proč se do toho zamilovali.